Vyberte si výchozí měnu:
Testování nám mírně zkomplikoval fakt, že všechny popisky a menu jsou výhradně v japonštině... Vzorek organického televizoru totiž dorazil přímo ze země vycházejícího slunce.
Televizor je to nezvykle maličký. Úhlopříčka má pouhých 11" (27 cm), rozměry nepřesahují 25 x 14 x 28 centimetrů, přičemž samotný panel má tloušťku jen 3 mm. Hmotnost televizoru je přesně dva kilogramy, z čehož nejvíce ukrajuje základna s elektronikou a reproduktory. Zaplatíte za něj v přepočtu bezmála 45 000 Kč, ale na oplátku dostanete nejmodernější technologii, špičkový obraz a velmi slušný zvuk.
Jak funguje organický televizor?
OLED zobrazovač je kupodivu konstrukčně jednodušší, než je tomu u LCD a plazmových panelů. OLED je zkratkou pro Organic Light Emmiting Diode, v otrockém překladu jde o "organickou světlo vyzařující diodu".
Protože organické diody světlo samy produkují, obejde se OLED zobrazovač bez podsvětlovacího panelu (na rozdíl od LCD), díky čemuž může být velice tenký, prakticky jako list papíru. A dokonce může být i průhledný.
Zobrazovač je tvořen podkladem a organickou vrstvou (fakticky dvěma spojenými vrstvami), která se na něj speciální tiskárnou nanese. Právě na materiálu podkladu závisí mechanické vlastnosti displeje - zda půjde ohýbat, bude průhledný či ve vypnutém stavu třeba zrcadlový.
Pod a nad organickou vrstvou jsou naneseny mikroskopické vrstvy s mřížkou z vodivého materiálu, které slouží jako anody a katody pro buzení jednotlivých diod. Jejich hustota závisí na požadovaném rozlišení panelu - technologie totiž umožňuje tisknout i velmi malé diody, teoreticky tak lze dosáhnout úžasných rozlišení na libovolné ploše.
Diody jsou vedle sebe tradičně ve trojicích, červené, modré a zelené barvy. Každá dioda je tedy subpixelem, trojice diod tvoří jeden obrazový bod.
Určitou nevýhodou organických diod je fakt, že nelze hardwarově regulovat jejich jas - buďto září, nebo ne. Jas se tedy musí korigovat softwarovou úpravou obrazového signálu, což klade nemalé nároky na úroveň jeho zpracování.
Takřka tradiční je u nových technologií problém s omezenou životností. Ta je u nejnovějších OLED displejů 60 000 provozních hodin (u XEL-1 je to 30 000 hodin), což je hodnota dostačující. Při průměrném čtyřhodinovém sledování denně jde o 40, respektive 20 let provozu. Zajímavé je, že určitým způsobem OLED stárne i ve vypnutém stavu - na organickou vrstvu působí světlo a teplo intenzivněji než na zcela syntetické LCD.
Organický panel má však oproti svým předchůdcům především mnoho kladných vlastností. Jednak jsou to prakticky neomezené pozorovací úhly (dokud obraz vůbec vidíte, je kvalitativně neměnný), nízká spotřeba elektrické energie, relativně malá produkce odpadního tepla a především dramaticky vyšší kvalita obrazu s naprosto tmavou černou, takřka neomezeným kontrastem, vysokým a zcela rovnoměrným jasem, vysokou rychlostí překreslování obrazu a podstatně širším zobrazovaným barevným spektrem (gamutem).
OLED panel může být srolovaný v kapesním zařízení, nalepený na zdi, může se spouštět podobně jako projekční plátno ... nebo může být ke klasicky koncipovaném televizoru pod skleněnou deskou. Přejděme od teorie k praxi.
Představení Sony XEL-1: 11" v elegantním balení
Na to, že ukrývá televizor, je krabice skutečně malá. Holt, úhlopříčka 11" je 11". Převedeno do srozumitelnějších jednotek - 27 cm. | Po otevření krabice překvapí, že je televizor dodáván sestavený. Později zjistíte, že jeho rozebrání ani není vratný proces. | Skleněný povrch OLED panelu je kryt návlekem z jemného semiše. Veškeré příslušenství je ukryto v prostoru pod televizorem. |
Televizor je koncepčně rozdělen na tři celky - OLED panel, podstavec s elektronikou a reproduktory a šikmý sloupek, který tyto dvě části spojuje. Zobrazovač je uchycen na kloubu, který umožňuje vertikální pohyb ve velmi širokém rozsahu (55° dozadu, 15° dopředu). Škoda že ho nelze otáčet i horizontálně, jeho nízká hmotnost k tomu přímo vybízí.
Veškeré ovládací prvky jsou na přední vrchní části podstavce, svoji funkci mění podle aktuální potřeby - ovládají hlasitost, přepínání vstupů a TV kanálů, slouží pro posun v menu, promítání fotografií ... ve většině případů si vystačíte zcela bez dálkového ovladače.
Reproduktory jsou umístěny v podstavci a namířeny směrem nahoru. Nabízí překvapivě prokreslený, pevný a zřetelný zvuk, který konkuruje i mnohem větším televizorům. Lepších výsledků lze dosáhnout připojením sluchátek, je pro ně připraven 3,5mm konektor Jack.
Veškeré příslušenství je ukryto v prostoru pod televizorem. Navrchu vidíte síťový adaptér s výstupem 16V, kterým je televizor napájen. Tomu musel při testu sekundovat transformátor Kashimura TI-200, který převáděl evropských 230 V na japonských 120 V. Evropská verze televizoru bude mít samozřejmě zdroj kompatibilní se zdejším elektrickým rozvodem.
Z krabice jsme postupně vysvobodili i tenoučký dálkový ovladač (s japonskými popisky), lištu pro zakrytí připojené kabeláže, anténní kabel (s konektory v Evropě nepoužitelnými), záruční list a magnetickou kartu, perfektně zpracovaný manuál (pouze v japonštině), stručné "quick guide" pro instalaci antény a zapojení přístroje a nakonec i nabídku služeb a samotnou B-CAS kartu pro příjem japonské digitální televize.