Vyberte si výchozí měnu:
Motúčko v televizi:
loskutak.nova.cz/clanek/naradi/tema-tydne-motorove-kolecko.html
Objednání:
www.helkon.cz/detail/motucko/bravo-motucko.html
Vznik Motúčka
Motúčko a já, aneb postup vývoje kolečka z mého pohledu
Jak vůbec vznikl projekt Motúčko? Musím přiznat, že u zrození samotné myšlenky na motorizované kolečko, alias „motúčko“ jsem ještě nebyl (užíval jsem si zasloužené volno po právě dokončené škole). Údajně ale tato myšlenka vznikla z hlavy pana ředitele Ing. Štěpánka pohledem na dřoucí se zedníky plné hekání a kejhání při tlačení kolečka. Dnes se motorizuje skoro vše. Od šroubováků až po bicykly. Tak proč to nezkusit i s kolečkem. A tak vznikl nápad motúčka.
Pro někoho nejdříve spíše úsměvný a bláznivý nápad, ale díky neúnavnému tlačení, postrkování a hlavně dobrými typy kolektivu, zabývajícími se vývojem motůčka, je dnes tento projekt realizovaný a má dokonce i pozitivní ohlasy.
Ale teď bych se rád vrátil zpět a v několika následujících řádcích, se s Vámi podělil o stavu průběhu celého projektu.
Jak jsem již výše zmiňoval, tak u počátečního zrodu myšlenky motorizovaného kolečka jsem ještě nebyl. Vše pro mě začalo asi po 14 dnech od nástupu do firmy IB a odchodem kolegy zabývajícího se vývojem. Popravdě, čekal jsem nějaký delší čas pro nástupní praxi, poznání lidí, problémů a celé koncepce firmy, ale hned první úkol byl správně spočítat a navrhnout planetovou převodovku a to nejen z hlediska rozměrů a použitých materiálů, ale také s ohledem na různé vůle, středění a hlavně celého správného koncepčního uspořádání. Nikdy jsem toto nedělal, tak to pro mě byl celkem šok. K tomu se přidalo i navržení způsobu samotného ovládání motúčka a bylo o dostatek práce postaráno. Co se týče ovládání, tak se začalo na „inteligentních“ ovládacích prvcích, které měly samy poznat a přizpůsobit směr a rychlost jízdy. Což o to, myšlenka to byla určitě zajímavá, ale nakonec se od ní upustilo hlavně pro jejich náročnost, citlivost a hlavně nespolehlivost v drsných podmínkách „špinavého“ stavebnictví. Takže přes všelijaký spínače a posuvné mechanismy byl nakonec zvolen otočný princip spínání pojezdu jako je například plyn u motocyklu.
Tak to bychom měli převodovku i ovládání. Motory se podařilo sehnat jak tuzemské (ATAS), tak i čínské výroby (nebojte, jsou kvalitní). Tím byl základ kolečka na světě. Kupodivu vše dokonce i fungovalo a po několika různých testování a odježděných hodinách jsem začínal i věřit, že nápad motúčka nebyl až tak špatný a určitě může být i užitečný. Byli tu samozřejmě i jedinci, co se nám smáli dál, ale na druhou stranu kdo si motůčko vyzkoušel, tak hned změnil názor a přiklonil se na stranu zastánců tohoto projektu. Takže první varianty motúčka byly na světě a s nimi i první příznivci.
Co se týče konstrukce, tak motor byl pevně spojen s převodovkou a ta s pojezdovým kolem. Jak bylo zmiňováno, tak vše fungovalo správně, jen při jízdě bez motorové pomoci motúčka (pouze tlačení) vznikal velmi nepříjemný odpor daný nechtěným roztáčením celé převodovky a motoru. Tomu šlo zabránit pouze vložením nějaké spojky a nejlépe automaticky spínatelné. Tím vznikl nápad a potřeba volnoběžné spojky. Problém nebyl jen v otázce jaký druh se použije, ale hlavně místo umístění volnoběžky. A tato kombinace se pro mě taky málem stala smrtelná. Dlouho jsme si s tím lámali hlavu. Následovala spousta nocí jen o motúčku, volnoběžce a dalších věcí s tím spojených. Často z nás vypadlo z nás i spousta nápadů a možných řešení, ale většinou se v praxi potvrdilo, že ne všechna teorie i správně funguje, případně že funguje jen za určitých podmínek, kterými byly hlavně přesnost výroby, montáže a správnost nastavení. Ale to už jsme byli někde na úrovni jemné mechaniky pro Švýcarské hodinky a ne u kolečka určeného do stavebnictví. Takže zpět, znovu a lépe. To bylo heslo, které jsme často slýchávali…
Nicméně v současné době máme výrobek schopný plnit svou funkci. Motor funguje, převodovka se točí a již funkční volnoběžku jsme doplnili i možností jejího zablokování, což umožňuje dobíjení baterie a při jízdě z kopce příjemně přibrzďuje rozjeté, i plně naložené, motúčko.
Myslím, že za celý tým pracující na tomto projektu mohu říci, že jsme si užili spoustu trápení, stresu a někdy i bezesných nocí, ale na druhou stranu i drobných úspěchů, poznání nových technologií, principů a věcí, a já osobně jsem hrdý na to, že se nám projekt motúčko podařilo úspěšně dokončit. Teď už je jen na obchodnících, jak dokáží tento výrobek prodat a kdy se nám začnou investované finance vracet pomalu zpět.
Na závěr pár technických informací:
Použitý motor: Dong-Chang;12V; 250W; 2000ot/min
Akumulátor: Panasonic; 12V; 22Ah
Pojezdová rychlost: 3,2km/hod
Hmotnost: 31kg (celková); 16kg(vlastní kolečko)+8,5kg(pohon)+6,5kg(baterie)
Nosnost: 75kg (užitná); 150kg (maximální)
Stoupavost terénu: 35°
Hmotnost normálního kolečka které všichni známe je cca 19kg. Zde je vidět že se nám dokonce podařilo vhodnými profily a optimálním umístěním vzpěr dokonce samotné kolečko ještě odlehčit. Vzhledem k umístění pohonu motúčka v ose kola, je jeho hmotnost nedůležitá, neboť ji nezvedáme. To podobné platí i o baterii, k terá je k ose kola co nejblíže, tudíž je její hmotnost, kterou ve finále neseme je minimální. Testy ukázaly, že při naložení klasického kolečka a motůčka je hmotnost, kterou neseme v rukách totožná. To je dáno hlavně ponecháním stejných základních rozměrů kolečka a motúčka.
Ing. Fišer Michal
Konstrukce D2